Dítě s poruchou chování, výchozí přístup 2 - ČTENÍ S POROZUMĚNÍM
Mnoho lidí si vůbec neuvědomuje, jak je pro další vývoj dítěte (tedy i pro vývoj jeho chování) čtení zásadní - tím teď nemyslím vlastní čtení, plynulé a bezchybné (i když i úroveň čtení je také z mnoha pohledů důležitá, ne že ne☺). Mnohem podstatnější je však čtení s porozuměním. POROZUMĚNÍ ČEMUKOLI PŘEČTENÉMU SE PROMÍTÁ NEJEN DO ŠKOLNÍCH ZNÁMEK, ALE I DO CHOVÁNÍ A VŮBEC VZTAHU A K PŘÍSTUPU DÍTĚTE A DOSPÍVAJÍCÍHO KE VZDĚLÁNÍ, JEHO VLASTNÍ BUDOUCNOSTI, SCHOPNOSTI SE PREZENTOVAT A VŮBEC USPĚT V ŽIVOTĚ I SÁM PŘED SEBOU OBSTÁT. UVĚDOMTE SI, ŽE POROZUMĚNÍ JE VÝVOJOVÁ BRÁNA. Dítě může číst špatně a s chybami, ale pokud rozumí tomu, co čte, pak je na tom mnohem lépe, než by se mohlo zdát a má i dobrou prognózu ohledně postupného zlepšování kvality a úrovně samotné četby.
Minulý týden mi do mojí třídy deváťáků přivedli základkového třeťáka, protože si s jeho chováním během výuky nevěděli rady. S sebou mu dali pracovní sešit z matematiky. Měl u nás být dvě hodiny a tak jsem si na něm ověřil to, co v tomto článku předkládám Vám.
Úlohy v pracovním sešitu vypadaly jako slovní, takže každé zadání si bylo nutné přečíst a pochopit ho. Když jsem obstaral úkoly svojí třídě, dali jsme se s Adamem (říkejme mu třeba tak) do čtení první úlohy. Přetrpěl jsem úděsnost jeho čtení, nechal jsem ho po hláskách dojít až na konec těch tří vět. Pak jsem mu řekl, že úlohu zná, ať jí tedy vypočítá a řekne mi výsledek.
Něco si chvilku čmáral, a pak že tedy má výsledek. Následoval nesmysl, když jsem mu opakovaně odpovídal, že jeho výsledky jsou špatně, beze smyslu (a odhadu výsledku) chrlil další hlouposti. Tak jsem mu řekl, ať mi vlastními slovy řekne, co vlastně má řešit, o čem ta úloha je.
A bylo ticho, neví. Dobrá, obsah úlohy a postup výpočtu jsem mu zjednodušeně vysvětlil. Chvíli se díval do sešitu, pak vzal tužku a úplně bez problémů úkol sám vyřešil. Tímhle způsobem jsme během zbývajícího času vyřešili celkem 11 zadání - on obtížně přečetl a nerozuměl, já mu stručně vysvětlil, co vlastně četl, a on následně sám a bez sebemenších problémů správně vypočítal, protože to umí. Přitom Adam neprojevil žádné problémy v chování, žádné odmlouvání, že ho to nebaví, nebo náznak nějakého odmítání práce. Naopak bylo vidět, že ho nenáviděná matematika a moje povzbuzení a chvála skvěle baví.
Bylo po čtvrté vyučovací hodině a pro Adama si přišla jeho třídní s mámou, protože mu vyučování skončilo. Máma mi řekla, že si s ním neví rady a že by ho chtěla dát do speciální třídy - taková pitomost☺ Mámě jsem vysvětlil, že Adam se jeví jako zcela normální dítě a jeho zlobení má racionální vysvětlení - tedy co a jak s ním bude doma dělat. Trochu stranou zůstala Adamova třídní, ale tam je věc jasná - ve více jak dvaceti dětech v základkové třídě není možné bez domácí a soustavné práce žáků a podpory jejich rodičů dělat zázraky.
Zkusme se vžít do kůže takového žáka - denně má minimálně čtyři předměty, každý jiný, v každém z nich ale 45 minut po něm někdo chce, aby četl z knížky, využil pracovní sešit, pracoval s tabulí, vnímal interaktivní tabuli nebo obrazovku počítače... A co má v tak dlouhé době takové dítě dělat, když nerozumí tomu, co pro něho už tak vysilujícím způsobem samo přečetlo, ale vůbec přečtenému nerozumí a ani si nepamatuje, co vlastně před chvilkou četlo. A navíc má zkušenost opakovaného selhávání s negativním hodnocením ve škole a hubováním doma.
Odpověď je snadná - ve škole bude takové dítě zlobit a zlobit, nenajde si cestu ke vzdělání, bude čím dál problematičtějším a podle toho také v celém svém dalším životě dopadne. Přitom jeho potenciál je stejný jako většiny ostatních "hodných" dětí. Protože beze zbytku platí - když dítě něco baví a nenudí se při tom, tak samozřejmě nemá důvod zlobit a bude se i samo snažit.
NĚCO DO ZAČÁTKU ZMĚNY
- učte svoje děti od mala nejen číst, ale především rozumět tomu, co čtou
- začněte pár větami s otázkou, co vlastně přečtené věty představují, o čem jsou (budete tak rozvíjet nejen slovní zásobu a schopnost samostatnosti, sebevyjádření a prezentace vlastních myšlenek, ale hlavně budete tak nutit ten malý mozeček vytvářet nezbytné nové myšlenkové spoje)
- vy sami jako rodiče buďte vždy k vašim dětem pozitivní, ale také důslední a vnímaví - změny chování se při skutečně důsledné práci dostaví relativně rychle
- nepřepínejte dítě, střídejte práci s odpočinkem, příliš netrestejte, a když už musíte, tak ne fyzicky nebo zákazem oblíbené činnosti - lepší je domluva, ústní dohoda - pro začátek klidně něco za něco (na tom postupně budujte a stavte - pracujete tím totiž i na vývoji vašich budoucích vztahů s dítětem a pohodě nebo nepohodě v rodině)
- čtěte s dítětem třeba sportovní noviny, když ho to baví - nebojte se experimentovat